K zámecké budově přiléhá zahrada, doložená již roku 1604 v dědickém řízení po zemřelém Jeronýmu Hrobčickém z Hrobčic: „Zahrada kořenná v rynku města Manětína ležící, ohražená zdmi, štěpnice pod sídlem manětínským, ohražená plotem, v kteréž dědiny pro vaření množství, záhonů, zahrádka ohražená kolovým plotem pro melouny, sádky, potok skrze tu štěpnici běžící, stodola.“ Byla zřízena patrně v souvislosti s přestavbou tvrze na renesanční zámek za Hrobčických. V předbělohorském období totiž dochází k modernizaci rodových sídel, u zámků bývají zakládány zahrady. Hlavním požadavkem už není obranyschopnost, ale pohodlí.
Po požáru v roce 1712 nejprve dochází samozřejmě k renovaci budov, poté přišla na řadu zahrada. Byla zde uplatněna charakteristická zahradní kompozice vrcholného baroka s výraznou střední osou od vstupního oblouku v jižním průčelí zámecké budovy ke středu pivovaru, zdůrazněnému barokním portálem. Dvě příčné osy byly tvořeny jednak brankou do zahrady od kočárovny a bazénem v květné zahradě a jednak kočárovnou a oranžerií, postavenou patrně v roce 1734.

Počátkem 19. století byl v prostoru jižně od Manětínského potoka upraven park v anglickém přírodně-krajinářském stylu. Byl zde zřízen rybníček s vlastním náhonem, poustevna a altán na umělém vrchu. Okrasná zahrada s barokními prvky při zámku zůstala nadále samostatným celkem.
Po roce 1945 byl park devastován, např. velký oválný bazén v centru zahrady byl zavezen. V 90. letech 20. století začala částečná obnova jeho barokní podoby, rámcově podle stavu v roce 1790. Postupně byly odstraněny ploty a kůlny po bývalých zámeckých nájemnících, vykáceny některé stromy a keře, určené dendrologickým průzkumem jako nehodnotné, a vyčištěn velký oválný bazén v centru zahrady.

Text: Mgr. Martina Matušková